Žijeme zde, na planetě Zemi. Posledních pár let, kdy jsou naše životy více a více prosycené prvky techniky, které mnohé určují a nahrazují, stejně jako neutuchajícími nabídkami zábavy a rozptýlení, a někdy též obtížemi a starostmi, si obvykle neuvědomujeme sílu a smysl života. Neptáme se, proč jsme tady. Nebo jsme si tuto otázku nikdy ani nepoložili.
Nevnímáme dar života, že zde můžeme být, protože nám někdo poskytuje možnost tu být a žít své životy. To, že jsme hosty Matky Země. A jakými hosty vlastně jsme? Přivítali bychom my sami, a rádi, takového hosta ve svém domově?
Pokud jste se někdy setkali nebo dokonce žili se silnou osobností, ať už to byl někdo z vašich předků, dětí, kolegů či přátel, určitě jste vnímali, že život takového člověka je jedinečný a jeho přítomnost zanechává nesmazatelný dojem. Blahodárný a inspirativní pro všechny okolo. Že takový člověk velmi pečlivě volí, co je a bude součástí jeho života, co do něj přijímá a co do něj naopak nepouští. A vždy, zvláště pokud už tu není, když si na takového člověka vzpomenete, procítíte ten nesmazatelný dojem, který po sobě zanechal. Jeho jméno, respektive zvuk jeho jména a bytí s sebou něco nese. A v tu chvíli máte možnost si uvědomit, že takto žitý život má kouzlo a sílu, kterou cítíme my sami, ale i lidé okolo nás. Ale jistě ji nemá v případě, kdy do života patří pohodlnost, nebo dokonce lenost či lhostejnost místo nadšení, rozmanitosti a touhy obstát. Necítíme to ve chvílích, kdy upřednostňujeme chuť plout s proudem namísto odvahy, ve chvíli, kdy následujeme touhu po umělých pravidlech, která vede k zapomínání na smělou a krásnou energii života, energii Matky Země.
Jaký tón, jaký pocit bude rezonovat v duši druhého člověka, pokud zazní vaše jméno? A jaký byste chtěli, aby zazněl? Bez jakéhokoli hlubokého studia si každý z nás může obyčejnými slovy to vše pojmenovat, najde-li a vysloví odpovědi na následující otázky: Co nese mé jméno? Co si kdo vybaví a bude cítit, když si na mne vzpomene? Jak a z čeho chci tvořit svůj život, jak má znít tón, který chci, aby ostatní slyšeli, až někdo vysloví mé jméno? A chtěl bych sám sebe potkat, potkat takového člověka, jakým jsem? Pracovat s ním, být jeho partnerem či přítelem?
Silný duch i osobnost každého člověka jdoucího s citem a odvahou po vlastní cestě může, bude-li takových lidí více, vytvořit společenství, společenství lidí, které by si mnozí z nás vybrali jako to pravé místo, kde má smysl žít.