Označené pracovní dny, schůzky, výlety, ale třeba také koncerty, trhy osobitých tvůrců, pozvání.
Tak to máte asi také. Každý podle svých možností, svých přání a svého vkusu.
Genius loci
Pořád v něm také mám stejně jako je zvykem v oficiálních kalendářích označené dny významných událostí a některých tradičních svátků. Jen se některé liší. Připomínám si události, které považuji za smysluplné. A tak, jak vnímám jejich poselství jako pravdivé. Ty, které ke mně promlouvají. Chráním si tak tradice, které mne propojují s místem, kde žiji. Umožňují mi ho lépe pochopit. A lépe vnímat. A také, po svém, navázat na zkušenosti a zvyky svých předků a prapředků. Jistě, mnoho okolností a podmínek života je dnes jiných, ale země a půda, po které chodíme a ve které žijeme, je pořád stejná. Pořád táž. Leccos je jinak, ale leccos je stejné. Genius Loci, Duch místa, přetrvává věky. A mluví. A to, co objevili, ctili nebo zatracovali naši předci, mi pomáhá si věci usadit. Některé nechat plavat. Některých se přidržet.
Osobní privilegium
Tradice národa i místa mají hluboké kořeny. A vlákna, která si předáváme skrze činy a paměť, mi pomáhají přemýšlet. A každý rok zkušenosti mi přinese možnost poznávat, možná jinak, a pak se na to podívat znovu. Některá výročí jsou veřejná, některá výsostně soukromá. Jsem ráda člověkem s pamětí. Určuji si, co chci oslavit a na co chci vzpomenout pro výstrahu. Považuji to za své privilegium. Kterou událost chci v kalendáři mít a jaký jí přisuzuji význam. I když někdo totéž může vnímat právě opačně.
Stopy a poznání
Můj kalendář ukazuje hlavně věci, na které nechci zapomenout. Na to, co stojí za to. Význam, důležitost a krása nejsou něčím, co se dá změřit, je to věc osobní. Co drží vše pohromadě. Co mě motivuje a také mi pomáhá vybírat si cestu. Chci si pamatovat události, které mi pomáhají vnímat a lépe porozumět tomu, jaká rozhodnutí mě (nebo dříve i celé společenství) zavedly do určitých podmínek a zabouchly mi dveře, nebo mi naopak otevřely určité možnosti.
Tajný deník osobností
Kalendář je také můj tajný deník všech osobností, které jsem měla to štěstí i čest potkat, někdy i přes celé věky. Někteří žijí v těchto dnech. A nejsou veřejně známí. Najdu v něm proto třeba narozeniny nebo jiné významné dny ze života těch, kteří mi pomohli lecčemu lépe porozumět, sobě i životu. Lidí, kteří mi připomínají, jak být silný a co to znamená za něčím stát. Těch, kteří mi prozradili, že aktuální není vždycky totéž, co smysluplné. Že laskavost má své nezaměnitelné místo. A mnoho dalšího.
Rok s kupou rituálů
Označený den v kalendáři mám tak spojený s malým rituálem. Připomenu si člověka a činy, které ke mně promlouvají. Znovu si prožiju, jak se v jeho společnosti cítím, když vnímám osobnost, se kterou svým způsobem mluvím na dálku. Pozdravím, vyměňujeme si své zkušenosti a pohledy na sebe, na svět, na život. Třeba 30. listopadu si vzpomenu na Samuela Clemense a nesmrtelného Hucka Finna nebo Toma Cantyho a Edwarda VI., abych nezapomněla mj. na právo Jamón de Chorizo (Princ a chuďas). Spíše ho ale budete znát jako Marka Twaina 😊.
Nedělím dny na dny práce a volna. Každý z dnů v roce má svou atmosféru, skýtá určité možnosti a někdy také setkání a poselství.
Svůj kalendář si tvořím sama. A co Vy?